Nintendo Switch 2 je přesně ten typ konzole, kterou chceš milovat. A vlastně ji i miluješ. Jenže po šesti měsících používání se začnou objevovat drobnosti – a někdy i větší věci – které ti tu radost trochu kazí.
Po půl roce hraní je jasné jedno:
Switch 2 je zábavný. Ale není bez chyby.
První dojmy vs. realita po půl roce
Nintendo to s nástupem nové generace vzalo poměrně opatrně. Switch 2 není žádná revoluce, spíš velmi bezpečná evoluce. Konzole funguje spolehlivě, hardware nezlobí a hlavně – Joy-Con drift se (zatím) nekoná, což je obrovské plus.
Handheld hraní je pořád hlavní lákadlo, i když ergonomie není ideální. Hodně pomáhá použití Satisfy Gripu, bez kterého je delší hraní prostě nepohodlné. Zajímavé ale je, že oproti původnímu Switchi se mnohem častěji používá dock – Switch 2 si víc říká o hraní na televizi.
Design bez duše?
A tady přichází první větší rozpor.
Switch 2 vypadá… obyčejně.
Až moc.
Chybí mu typická „Nintendo osobnost“. Žádné barvy, žádný wow efekt. Konzole působí skoro genericky, což je u Nintenda docela nezvyk. Spousta hráčů tak vyhlíží speciální edice, které by konečně dodaly trochu charakteru – Pokémon, Zelda nebo Mario edice by tohle zachránily raz dva.
Výdrž baterie: starý problém, nová kapitola
Bohužel se nic zásadního nezměnilo.
Výdrž baterie je slabina.
Pokud hraješ náročnější tituly, nabíječka musí být vždy po ruce. Switch 2 není konzole, na kterou by ses mohl spolehnout celý den bez dobíjení – a to je po tolika letech trochu zklamání.
Marketing vs. realita (kamera, kde jsi?)
Nintendo v marketingu hodně tlačilo na jednu konkrétní věc – kameru. Jenže po šesti měsících je jasné, že v reálném používání hraje minimální roli. Není to funkce, kvůli které by sis Switch 2 koupil, a rozhodně není tím, co by definovalo novou generaci.
Naopak hodně zamrzí cena příslušenství.
Druhý dock je extrémně drahý a působí skoro jako trest za to, že chceš mít konzoli ve více místnostech.
Hry: zábava ano, nadšení… někdy
A teď to nejdůležitější – hry.
Za prvních šest měsíců bylo co hrát, ale ne všechno zanechalo dobrý dojem.
Pokémon: největší zklamání
Nový Pokémon titul patří k nejslabším v celé sérii. Chybí mu kouzlo, nápady i emoce, které dřív dělaly Pokémon hry výjimečné. Pro fanoušky to bolí – o to víc, že očekávání byla obrovská.
Zelda & velké značky
U Zeldy (např. Age of Imprisonment) přichází rozčarování hlavně z příběhu a jeho (ne)kanoničnosti. Ve srovnání s předchozími díly působí hra spíš jako doplněk než plnohodnotný zážitek.
Herní režimy: jeden baví, druhý uspává
- Trial / zkušební režim: krátký, nesoutěživý, rychle zapomenutelný
- Racing režim: příjemné překvapení – víc kontroly, víc zábavy
- Top-down režim: pomalý, monotónní, bez energie
- Sólo režim: dobré nápady, ale málo důvodů se vracet
Je vidět, že Nintendo experimentuje, ale ne všechno se povedlo.
Co funguje skvěle
Naštěstí nejsou jen negativa.
Hry jako Silk Song nebo No Man’s Sky jasně ukazují, čeho je Switch 2 schopný, když se vývoj povede. Tyhle tituly dávají naději, že hardware má ještě velkou rezervu.
Naopak Sonic Crossworld Racing je ukázkou selhání – snížené rozlišení, slabý framerate a pocit, že hra na Switch 2 prostě nepatří. Kritika míří i na to, že někteří vývojáři dostali vývojářské jednotky, zatímco jiní ne – což se na kvalitě portů podepisuje.
Koupil bych si ho znovu?
Upřímně?
Ano. Ale s výhradami.
U některých her (třeba Kirby) přichází lehká lítost nad nákupem. Přesto je tu silný pocit, že to nejlepší teprve přijde – Donkey Kong, Mario Kart, nové Mario a hlavně budoucí Zelda tituly.
Switch 2 má obrovský potenciál. Teď už jen potřebuje, aby ho Nintendo opravdu využilo.
Verdikt po šesti měsících
🎮 Zábava: ano
⚙️ Inovace: spíš opatrné
💸 Cena příslušenství: bolest
❤️ Potenciál: obrovský
Nintendo Switch 2 je konzole, která funguje, ale zatím ještě neohromuje. Pokud Nintendo zabere v hrách a dodá víc osobnosti, může jít o jednu z nejlepších konzolí své generace.
O autorovi
